Je to už mnoho let, kdy se u mě objevila touha pracovat s léčivou energií. Až později se ukázalo, že touha měla své opodstatnění, neboť se jednalo o schopnost, kterou jsem rozvíjela po několik životů. Zajímavé bylo, že jakmile jsem se za tímto účelem rozhodla pro nějakou metodu nebo techniku, absolvování kurzu bylo vždy zmařeno. Nakonec jsem pochopila, že tímto směrem má cesta nepovede a byla jsem donucena o této věci hlouběji přemýšlet. Mnohé jsem nastudovala a z praxe pochopila, že energie je všude kolem nás, že my sami jsme z ní utkáni, že je k dispozici všem bez rozdílu a že do určité míry s ní může pracovat úplně každý. Vždyť když matka přiloží ruku na tvář svého dítěte, působí energeticky. Když na někoho myslíme s láskou nebo ve zlobě, působíme energeticky.
Až do nedávna, než začala východní filozofie a náboženství pronikat do naší západní kultury, bylo naše poznání založeno na fyzice konce 17. století a počátku 18. století. Vesmír byl definován I. Newtonem takto: Lidé i vesmír jsou pevné objekty, které se skládají ze základních stavebních prvků – atomů. Newtonovy zákony pohybu byly prohlášeny za základní přírodní zákony a fyzici věřili, že vesmír funguje jako pevný, neměnný, mechanický systém.
Myslím, že je smutné, že ještě i ve 21. století funguje každodenní život a myšlení mnoha lidí podle Newtonovské mechaniky. A to i přesto, že na počátku 20. století A. Einstein svými objevy doslova rozbil všechny základní koncepty Newtonovského pohledu na svět. Einstein dokázal, že všechny formy elektromagnetického záření se mohou projevit jako částice (kvanta) nebo vlnění (energie), přičemž jedno může přecházet v druhé. Podstatou hmoty je tedy záření, které při určité frekvenci získává zcela specifické vlastnosti. Jde o formu záření, která se vytváří až při určitém stupni ochlazení, tzn. při určitém poklesu frekvence. Teprve potom se mohou vytvářet spojováním nepatrných částic při dostatečném nahromadění viditelné útvary, které jsou jinak samy o sobě příliš malé na to, aby mohly být spatřeny pozemským zrakem. Celý vesmír se tak jeví jako jednotné energetické pole… a hmota jako „ochlazené světlo“.
„Sjednocené energetické pole představuje souhrn veškerého vyzařování, které nás obklopuje, obecnou realitu, v níž se všichni neustále pohybujeme, a v konečném důsledku podmiňuje existenci veškeré hmoty se všemi jejími projevy.
Sjednocené energetické pole je nepředstavitelný rezervoár energie, z kterého můžeme intenzivně čerpat, avšak ono čerpání předpokládá znalost a respektování zákonů, jimiž se sjednocené energetické pole řídí!
Pojem sjednoceného energetického pole je tušením existence Světla, věčného a nekonečného pramene síly, který navždy zůstane pro lidského ducha, a tím spíše pro lidský rozum, nepoznatelný. Lidský mozek je schopen pochopit pouze to, co je s ním stejného druhu, tzn., co je s ním vystavěno na stejných principech, a to je jen část veškeré hmotnosti. Jakkoliv je vesmír nedozírný a úchvatný, zůstane vždy jen součástí velkolepého Stvoření, jež vzniklo vyzařováním ze Světla. Zákonům, jimž podléhá toto vyzařování, je nutně podřízena i veškerá hmotnost jako jeho konečný produkt. Hmota tedy zákony nevytváří, ale naopak, sama její existence závisí na působení těchto zákonů, jejichž původ přesahuje, mimo vši pochybnost, hranice kosmu. Tuto skutečnost mohou sice četní vědci popřít, nikoli však vyvrátit, neboť sami dosud bezradně stojí před otázkou, kde se vzal vesmír a snad i oni sami… “